Marengo-Kůň který nosil císaře

Ačkoliv Napoleon I. měl jako císař ke své osobní potřebě 130 koní, přecejen je v obecném podvědomí spojen s malým bílým arabským hřebcem, kterého pojmenoval po bitvě z roku 1800 a který svého pána nosil s pozoruhodnou odvahou. Marengo,  pocházející pravděpodobně za slavného hřebčína El Nasari, byl dovezen jako šestiletý z Egypta v roce 1799 po bitvě u Abukiru. V kohoutku měřil pouze 145cm, ale to právě Napoleonovi dokonale vyhovovalo, protože byl zavalitý a měl krátké nohy. Ve srovnání s Hlavním podkoním, nebyl dobrým a už vůbec ne elegantním jezdcem. na své koně byl tvrdý. Je zaznamenáno, že  si před snídaní vyjel 80km z Vídně na Semmering a jednou cválal 129km z Valladolidu do Burgosu, stihl to za pět hodin. Marengo měl zřejmě vynikající, mimořádnou konstituci. Byl rychlý, obratný, v palbě naprosto spolehlivý a odvážný - což byla vlastnost, která nechyběla ani jeho císařskému pánovi, jehož přítomnost v kritických okamžicích povzbuzovala a naplňovala nadšením francouzská vojska. Marengo byl během své kariéry osmkrát raněn. Nesl Napoleona v bitvě u Slavkova(1805), u Jeny (1806), u Wagramu(1809) a konečně u Waterloo(1815). Byl také mezi 52 koňmi. které Napoleon vzal sebou na neblahé tažení do Ruska v roce 1812. přežil strašlivý ústup od Moskvy. Jednou však na zledovatělé cestě polekal zajíce a císaře shodil. Zpráva o tomto pádu snížila morálku vojska a obecně se považovala za špatné znamení pro budoucnost. Po porážce u Waterloo byl Marengo chycen a lordem Petrem dovezen do Anglie, kde ho granátnické gardy koupil generál J.J. Angerstein. Marengo se dostal do hřebčína  v New Barnes poblíž Ely, kde žil 27 let. Uhynul ve věku 38let. jeho kostra, které chybí jednou kopyto, stojí v národním vojenském muzeu v Sandhurstu. Z chybějícího kopyta dal generál Angerstein vyrobit tabatěrku a věnoval ji důstojníkům gardové brigády.

Zdroj:Obrazová encyklopedie koní  Elwyn Hartley Edwards